Obrazy zahrádek v sobě nesou vřelost a něhu, malebnost a pokoru, lásku k přírodě a barvám. Krajiny, domku i zahrádky. Maluji je pro člověka jehož duše splývá s duší zahrádky. Pro zahradnici nebo zahradníčka. Pro toho, kdo hladí květiny a promlouvá k nim.
Známou větou z filmu by se dalo říct: To není země to je zahrádka ♥ A...
Chceme vám otevřít dveře do našeho světa, ukázat co nás ovlivňuje, formuje a inspiruje.
Záložky netřeba, přečteš jedním dechem. Usedla jsem do pohodlného křesla, otevřela jsem knížku, dýchla na mě struktura papíru a slov, písmenka mi lítala do fantazie. Zase jsem byla malá holka, která chce bydlet v pokojíčku pro panenky, vtěsnat se do té místnosti, do které je vidět z ptačí perspektivy. Miniaturní rozměry přímo vybízí k opatrnosti a...
Když se ponoříme do hlubin své duše, objevujeme svět, který je krásný, okouzlující a nekonečně bohatý.
Temná modř nočního nebe, posetá hvězdami, se dotýká květů jako ochranný závoj, chrání jejich tajemství před očima nezasvěcených. Není jasné, zda je to obloha nad nimi, nebo hloubka vesmíru, který tuto zahradu skryl před časem.
Lesknou se slova jak zmoklý žal ulice. Kamenná dlažba na kopci ke kostelu, oloupaná omítka, kříž.
Mezi mraky jsou dnes dynastie králíků, medvědů a ryb. Plující siluety obličejů, bojovníků, klidných králů, přadlena, které se vzdaluje kolovrátek, a tolik očí a andělů, cimbuří bez věže, úsměv, ústa, už...
Město je složitě rozmanité. Tolik odstínů střech. Tolik tvarů oken. Počítám tašky. Hraji zvídavou hru, jaký asi je za oknem svět, život, příběh, průběh, člověk, jeho dech, tep, krok, skok. Když tma ukryje i siluety koček a svítí míň a míň do oken, zvědavost graduje. Schody, balkony, zádveří, nadpraží, pavlače, světlíky, přístřešky, sklepy, dvůr,...
