Košík
0
0,00 Kč
Pod značkou LEFPEA se skrývají dvě malířky, Lenka a Petra. Tvoří s radostí, důvěrou a nadějí, plachosti i hravostí, s láskou k přírodě vyjádřené diferencí témat.
Petra
Tvoření mě provází od dětství. Z obrázkových knížek a encyklopedií jsem obkreslovala zvířata, rostliny, stromy i houby. Na základní škole jsem navštěvovala umělecké kurzy. Studovala jsem písmomalířství, typografii a grafiku. Barvy a pastelky mě lákaly víc než malování na grafickém tabletu. Ona nekonečná hra barev, odstínů, rozpíjení, míchání, tahy štětců a vůně plátna, křídy, pastely, skvrny po rozlité vodě. Mám poruchu autistického spektra - Aspergerův syndrom, mé myšlenky přesahují neukázněnost, a potřeba vnitřních stereotypů je často únavná. Nezasahuji, nepřesahuji, mnohdy jen plynu. Dělám to, co mě nejvíc baví. Maluji. Žiji svůj dětský sen. Se vším pohádkovým, co se odehrává pod mými štětci se znovu a znovu vracím do světa, který je mou vnitřní přirozeností. Tajemství, křehkost, magická ozvěna přírody, zvuky mechů a půltóny ticha. Jsoucno.
Lenka
Malování je mi koníčkem, jako náctiletou mě bavily abstrakce olejem, malba květin i brouků. Mou největší láskou na plátně jsou ovšem domy. Jednoduché, barevné, poházené, reálné i nereálné. Maluji barevné tvary a zjednodušuji si tím svět. Fascinují mě domy, kde statik přivírá oko. V zapomenutých zákoutích zasutých zahrad prohlížím zápraží, zádveří, záclony, nálady fasád, cihel a kamenů, luxfer a eternitů. Chodím po světě proti směru hodinových ručiček. Snad smysluplně lelkuji. Mám strakaté myšlenky a mnohdy černobílé názory. Jsem melancholický nostalgik a snílek. Chce se mi doplout k Zelenému mysu, lajdat se k městu, slunce nést pod paží. Kdyby naše ulice byla Přístavní, můj děda by byl pirát, můj táta by byl námořník. Kéž bych byla vodou a hladila duše ryb.
Fotogalerie