Narodila jsem se v den, kdy padaly Perseidy

I když spíš mívám pocit, že jsem spadla z višně.

Péťa se narodila 12. srpna, já o den později, 13. srpna. Právě kolem těchto dnů se každé léto noční obloha rozzáří Perseidami. Jako by nám vesmír každý rok připomínal, že jsme přišly na svět někde mezi hvězdami.

Vždycky jsem se chtěla naučit jména hvězd. Umět se podívat vzhůru a poznat jednu od druhé. Moje paměť na takové věci ale není zrovna spolehlivá.

Přitom mají tak krásná jména. Připomínají nám začátky nějakých dávných příběhů. Souhvězdí Labutě, Holubice, Vlka, Rysa, Velkého psa nebo Malého vodního hada, Pohár, Kůň… některé jejich názvy zní jako verše nebo útržky starých legend.

A asi to není náhoda, že spousta našich obrazů je poseta noční pařížskou modří a spoustou hvězd.

Možná do obrazů odkládáme ten pocit, který máme rády, ticho po setmění, modř, která pomalu pohltí celý den do bezpečí a klidu.

Ztišení, najednou se nikam nespěchá.

Užijte si s námi tyto srpnové noci, zvedněte oči k nebi a nechte se unášet to krásou.

A nezapomeňte si něco přát