Zapomenutá jablíčka

Všímáte si také drobností, kolem kterých byste možná jinak jen prošli, a přesto vás něčím přitahují?

Třeba staré zahrady na stráni, holé větve promoklých stromů, bez výkladní skříně zapomenutá jablíčka, která zůstala ještě dlouho poté, co všechno ostatní utichlo. Zimní krajina, obyčejný okamžik, a přesto je na něm něco, co mě přiměje zastavit se a dívat se o chvíli déle.

Někdy ani neumím přesně pojmenovat onu chvíli zvláštní rezonance. Takový úsměv z duše, je v něm zvláštní krása, klid, možná trochu ticha a něco, co se mě lehce dotkne, aniž bych věděla proč. Jen se dívám a nechávám ten okamžik působit.

Právě z takových setkání s obyčejným světem vznikají naše autorské obrazy. Z drobností, které nejsou nijak okázalé, ale mají v sobě vlastní příběh. Z míst, která možná nemají nic společného s dokonalou krásou a přesto v nich najdeme něco, co si chceme uchovat. Schovat do dlaně. Do duše.

Obraz Zapomenutá jablíčka je jedním z těchto tichých zastavení. Zimní krajina, několik domků, holé stromy a drobné červené plody, které jako by se rozhodly zůstat ještě chvíli.

Malujeme malé tiché světy.