S jakým vnitřním naladěním maluji obrazy

Maluji originální autorské obrazy přírody, květin a poetických zahrad pro všechny, kdo touží vytvořit doma místo plné klidu, bezpečí a tichého spočinutí.

Každý obraz na plátně vzniká pomalu, ve chvílích, kdy sama nacházím klid. Doufám, že si spolu s ním můžete odnést i něco, čeho je dnes tak málo, pocit, že nemusíte nikam spěchat.

Mnohdy mám pocit, že dnešní svět po nás chce příliš mnoho. Příliš rychle. Příliš nahlas.
Od rána do večera něco řešíme. Odpovídáme na zprávy, plníme povinnosti, přeskakujeme z jedné myšlenky na druhou. 

A tak svůj klid hledám mezi zelenými listy, pod korunami stromů, mezi květy, které se každý den nepatrně proměňují. V zahradě, ve vůni bylinek, v tichých chvílích, kdy se svět na okamžik zpomalí.
Protože mě učí dívat se jinak. Pomaleji.
Když ráno procházím zahradou, často se zastavím jen proto, abych se dotkla listů. Jemně po nich přejedu prsty a vnímám jejich strukturu. Pozoruji poupata, která se ještě neotevřela, i květy, které už jsou na vrcholu své krásy.
Dívám se na ně každý den a vidím změny, kterých by si člověk ve spěchu ani nevšiml.
Jak rostou.
Jak se otevírají slunci.
Jak se sklánějí po dešti.
Jak pomalu stárnou.
A jak jsou někdy nejkrásnější právě ve chvíli, kdy jejich čas pomalu končí.
Suším bylinky. Suším květy. Věším je do svazků a nechávám je, aby se proměnily.
Je v tom zvláštní druh pokory. Nic neurychlovat. Nesnažit se zastavit čas. Jen být přítomná a vnímat jednotlivé okamžiky takové, jaké jsou.
Příroda nikam nespěchá.
A přesto všechno stihne.
Možná právě proto je mi v její blízkosti dobře.
Takové chvíle jsou nenápadné. Nevypadají důležitě. A přesto právě ony často přinášejí největší klid.
Když maluji, snažím se zachytit právě tento okamžik.
Ne podobu květiny ani její dokonalost. Spíše ticho, které kolem ní vzniká. Klid, bezpečí a známý pocit návratu domů.
Takový ten okamžik, kdy po dlouhém dni zavřete dveře, odložíte všechny starosti a dovolíte si vydechnout.
Jen vydechnout.