Doteky paměti

Nejde o květiny, ale o stopu, kterou zanechávají. O lehkost. O odvahu nepopisovat a nechat cítit.

Nový cyklus Paměti doteků, akvarely, které zachycují květiny ne jako konkrétní druhy, ale jako otisky vzpomínek, pocitů a pohlazení. Jemné, ale zároveň živé stopy.

Zrod, květ, život a dech květin nadšeně pozoruji. Světlo zůstává na okrajích lístků, čas zpomaluje. Hladím je beze spěchu, tak lehce, že mezi prstem a květem zůstane prostor pro sny a povídání si. Někdy je chválím, jindy je přemlouvám, ať ještě nejdou spát.

Letničky odkvetly, trvalky byly, zbyly, zbéžověly. Stříhám, šustí a sypou se semínka, zpívají o pestrosti i když jsou bledé.

Co nebylo ale mělo být hledám, hladím a tence jak kosmický prach se mihnu kolem. Naděje než se naděješ něco není. A z toho mám strach. Má mě rád nemá mě rád nemůžu hrát, netrhám květinám hlavy.