Daleko od lidí

Mezi nebem a zemí, mezi mnou a noční oblohou, mezi mnou a zasutou zahradou… to ticho květin, které spí. Barva noci, fantazie, pohádkování, světýlkování mini detailů mě tak moc těší a baví, že se k tomuto tématu vracívám a toulám se v něm.
Vždycky mě fascinovaly "Zasuté zahrady" Ivana Wernische, ta knížka pro mě představovala cosi magického
a ještě než jsem ji otevřela, tak mi fantazie spojovala mechem porostlé kamenné schody, stinné kouty, zákoutí, prosklené zádveří, staré pokřivené jabloně co rodí malá a šťavnatá jablíčka, pár paprsků slunce
a strašně moc vůní. Vzpomínky na něco, co nevím, zda se stalo.
A když se procházím po světě, tak nakukuju do všech míst, která mi evokují tyto sny a hravé stíny  Jen škoda těch zahrad kam nedohlédnu.

Obraz "Daleko od lidí" je pro mě takovou zahradou, kterou jsem si vysnila a široko daleko hvězdy a noční květiny. Klid, bezpečí.  To ticho, doufám, je slyšet.