Doteky paměti
Nejde o květiny, ale o stopu, kterou zanechávají. O lehkost. O odvahu nepopisovat a nechat cítit.

Nejde o květiny, ale o stopu, kterou zanechávají. O lehkost. O odvahu nepopisovat a nechat cítit.
Magické houby otevírají prostor, kde barvy dýchají a realita se na chvíli rozpouští.
Vánoce mám ráda o tichu, klidu... O chvílích, kdy se vše zpomalí a svět je najednou menší a srozumitelnější. Vůně mandarinek patří k těmto dnům stejně samozřejmě jako dříve patřila kolekce bonbónů a čokoládový, ten velký dutý jako malý sváteční poklad. Dárků nemusí být mnoho. Radost je už v samotném rozbalování, v šustění balicího papíru, ve...
Jsem ráda, když někam patřím. Když je nad slunce jasné, že se vše sobě rovná, že jsou si všichni rovní. A je to jednoduše vidět. Je zvláštní, kdy lze toho stavu dosáhnout. Jelikož ráda pozoruji počasí, vysledovala jsem, že v době velkých mrazů, obrovského přívalu sněhu, vody nebo větru, je v lidech něco víc. Nebo míň. To nevím. Není to...
Chumelí, cinká, nezebe
sníh přívětivě hladí
milenci zavěšení do sebe
jsou jako ten sníh
teď a tady.
Chumelí, cinká, nezebe
to asi sněží pro tebe..
..a třeba sněží, když stydí se svět
tvé rumělky znám nazpamět
pocuchaná duše zas může být malinká
chumelí, nezebe, zacinká
Když se k nám vrací slova plná emocí a vřelosti, je to pro nás ta nejkrásnější odměna. Zjistit, že naše tvorba rezonuje se snílky a citlivými lidmi, je obrovská motivace do další práce. A dopis, který najdete níže, je přesně ten typ zpětné vazby, který nás na chvíli zastavil.
Kam kráčím /jeden ze článků knihy Pondělíčkování/
Kdyby žlutá barva byla lék, zalila bych tě žlutou jako sluncem. Kdybych piniovou zeleň, petrolejovou, malachitovou a smaragdovou uměla míchat. Kdyby kresba ornamentu zpívala všemi tvary, pokreslím tě, ochráním tě, skryji. Tvá majestátnost a dominantní síla je jen na první pohled skutečná. V očích máš moudro světa, slzu starce, jiskru mláděte. Jsi...
Motýl odletěl na zlatobýl, zlatá stopa, bílý pyl, apostrofa, léto jak pyšná parádnice, okrasné půvabné čmáranice, travin jejichž neznám jména, vůní omámit se a fascinovat, pak nikdy nemuset zazimovat, vířivý horký polní rým..
Už pomalu cítím babí léto, všechny ty barvy, je to pro mě nejkrásnější období. Exploze barev a přitom klidnější méně žhavé slunce. Obrazy pro milovníka odstínů, zbarvené přírody, zvuků a tónů přicházejícího podzimu.