když jsem nespala celou noc
druhý den jsem byla plachá a pokorná
horká místa pod očima
kam klopíš víčka z odevzdaných slov
tam všude jsme šli
a pokaždé jsme se vrátili
zpochybnitelná minulost
už nevíš
zda to byl tvůj život
jako když vyprávíš o rybízovém víně
z keře který ještě nebyl otrhán
Na tento obraz na zakázku jsem se moc těšila. Chybí mi léto, ty teplé večery, kdy se člověk nemusí chumlat do bundy a čepice a může vyběhnout ven jen tak, spontánně, v tom co má zrovna na sobě. Vdechnout stmívání, roztáhnout ruce a celým srdcem volat vzhůru MI-LU-JUUU! Červánky mi malují rumělky do tváří ač se nestydím, vlasy mi...
Nejde o květiny, ale o stopu, kterou zanechávají. O lehkost. O odvahu nepopisovat a nechat cítit.
Magické houby otevírají prostor, kde barvy dýchají a realita se na chvíli rozpouští.
Vánoce mám ráda o tichu, klidu... O chvílích, kdy se vše zpomalí a svět je najednou menší a srozumitelnější. Vůně mandarinek patří k těmto dnům stejně samozřejmě jako dříve patřila kolekce bonbónů a čokoládový, ten velký dutý jako malý sváteční poklad. Dárků nemusí být mnoho. Radost je už v samotném rozbalování, v šustění balicího papíru, ve...
Jsem ráda, když někam patřím. Když je nad slunce jasné, že se vše sobě rovná, že jsou si všichni rovní. A je to jednoduše vidět. Je zvláštní, kdy lze toho stavu dosáhnout. Jelikož ráda pozoruji počasí, vysledovala jsem, že v době velkých mrazů, obrovského přívalu sněhu, vody nebo větru, je v lidech něco víc. Nebo míň. To nevím. Není to...
Chumelí, cinká, nezebe
sníh přívětivě hladí
milenci zavěšení do sebe
jsou jako ten sníh
teď a tady.
Chumelí, cinká, nezebe
to asi sněží pro tebe..
..a třeba sněží, když stydí se svět
tvé rumělky znám nazpamět
pocuchaná duše zas může být malinká
chumelí, nezebe, zacinká
Když se k nám vrací slova plná emocí a vřelosti, je to pro nás ta nejkrásnější odměna. Zjistit, že naše tvorba rezonuje se snílky a citlivými lidmi, je obrovská motivace do další práce. A dopis, který najdete níže, je přesně ten typ zpětné vazby, který nás na chvíli zastavil.
Kam kráčím /jeden ze článků knihy Pondělíčkování/
Kdyby žlutá barva byla lék, zalila bych tě žlutou jako sluncem. Kdybych piniovou zeleň, petrolejovou, malachitovou a smaragdovou uměla míchat. Kdyby kresba ornamentu zpívala všemi tvary, pokreslím tě, ochráním tě, skryji. Tvá majestátnost a dominantní síla je jen na první pohled skutečná. V očích máš moudro světa, slzu starce, jiskru mláděte. Jsi...
