Proč maluji abstrakci.
Vedle malování květů a přírodních motivů je pro mě abstrakce důležitým prostorem svobody. Je to místo, kde nemusím nic popisovat ani vysvětlovat. Abstraktní obraz nevzniká podle předlohy. Vzniká postupnými vrstvami, hledáním rovnováhy, někdy i dlouhým čekáním, než se obraz sám "ukáže". Možná právě proto působí abstrakce...
Mezi nebem a zemí, mezi mnou a noční oblohou, mezi mnou a zasutou zahradou… to ticho květin, které spí. Barva noci, fantazie, pohádkování, světýlkování mini detailů mě tak moc těší a baví, že se k tomuto tématu vracívám a toulám se v něm.
Vždycky mě fascinovaly "Zasuté zahrady" Ivana Wernische, ta knížka pro mě představovala cosi magického
...
Tančí hlína
tančí trávy
a suché listy vyčesány
bláto vsakuje zemský plášť
tak začíná jaro
a končí zášť
Když jsem jela vlakem, vzpomněla jsem si na tátu, jak jsme jezdívali spolu. To bylo štěstí. A usmívám se při té vzpomínce. Asi každý z nás si rád vzpomíná na ty vzácné okamžiky, které nás zahřály, kdy nám bylo krásně a chceme si to uchovat v paměti. Nikdy nezapomenout. A tak si v duši nosíme ty své "balónky" štěstí a nikdy je nepustíme.....
když jsem nespala celou noc
druhý den jsem byla plachá a pokorná
horká místa pod očima
kam klopíš víčka z odevzdaných slov
tam všude jsme šli
a pokaždé jsme se vrátili
zpochybnitelná minulost
už nevíš
zda to byl tvůj život
jako když vyprávíš o rybízovém víně
z keře který ještě nebyl otrhán
Na tento obraz na zakázku jsem se moc těšila. Chybí mi léto, ty teplé večery, kdy se člověk nemusí chumlat do bundy a čepice a může vyběhnout ven jen tak, spontánně, v tom co má zrovna na sobě. Vdechnout stmívání, roztáhnout ruce a celým srdcem volat vzhůru MI-LU-JUUU! Červánky mi malují rumělky do tváří ač se nestydím, vlasy mi...
Nejde o květiny, ale o stopu, kterou zanechávají. O lehkost. O odvahu nepopisovat a nechat cítit.
Magické houby otevírají prostor, kde barvy dýchají a realita se na chvíli rozpouští.
Vánoce mám ráda o tichu, klidu... O chvílích, kdy se vše zpomalí a svět je najednou menší a srozumitelnější. Vůně mandarinek patří k těmto dnům stejně samozřejmě jako dříve patřila kolekce bonbónů a čokoládový, ten velký dutý jako malý sváteční poklad. Dárků nemusí být mnoho. Radost je už v samotném rozbalování, v šustění balicího papíru, ve...
Jsem ráda, když někam patřím. Když je nad slunce jasné, že se vše sobě rovná, že jsou si všichni rovní. A je to jednoduše vidět. Je zvláštní, kdy lze toho stavu dosáhnout. Jelikož ráda pozoruji počasí, vysledovala jsem, že v době velkých mrazů, obrovského přívalu sněhu, vody nebo větru, je v lidech něco víc. Nebo míň. To nevím. Není to...
